Jako rodic jste se uz pravdepodobne ocitli v situaci, kdy vase díte chtelo neco, s cím si hrál nekdo jiný.

Meli byste tedy své díte vzdy nutit, aby se delilo s ostatními?

No, my si myslíme tohle: sdílení je dobrá vec. Ucí deti, jak být laskavé a ohleduplné k ostatním. Nekdy vsak existují situace, kdy nemusí být vhodné delit se. Napríklad, pokud byste si hráli se svým dítetem na plázi a prislo by jiné díte, které by se také hrálo s hrady z písku – to by byl nevhodný cas na to, aby se vase díte podelilo o svuj hrad.

Meli byste své díte vzdy nutit, aby se podelilo? Ne! Ve skutecnosti si myslíme, ze je dulezité, aby se deti naucily, ze nekdy se musí postavit na vlastní nohy a postarat se nejprve o své vlastní potreby!

Je to celkem bezný scénár: jste s detmi v parku a ony se chtejí s necím hrát. Ale nejsou si jisté, zda se mají nejprve zeptat, a tak to i udelají.

Nebo mozná prijde kamarád a chce si hrát s hrackou, která patrí vasemu díteti.

Nebo je to jeden z kamarádu vasich detí, který se práve prestehoval do sousedství a jeste nemá zádné hracky. A pak jsou tu vsechny ty chvíle, kdyz jsme na nákupu potravin nebo vybíráme oblecení z cistírny a nase deti chtejí neco, co není jejich – napríklad casopis nebo pero, nebo dokonce jen prázdný obal od sladkostí z pokladny.

Co bychom meli v takových prípadech delat? Meli bychom vzdy trvat na tom, aby se nase deti podelily? Nebo je nekdy v porádku – zejména kdyz jsou s lidmi, které dobre znají – pokud se rozhodnou, ze se nechtejí vzdát své hracky?

Nemusíte své díte naucit delit se, ale meli byste ho naucit, jak to delat správne.

Vsichni víme, ze donutit díte, aby se delilo o své hracky, muze být opravdu tezké, ale správný prístup dokáze zázraky. Pamatuji si, ze mé vlastní deti byly v mladsím veku dost tvrdohlavé a odmítaly nechat nekoho jiného hrát si s jejich hrackami. Ale jakmile pochopily, ze sdílení je skvelá zábava, uz se nikdy nepodívaly zpet!

Jedním z nejlepsích zpusobu, jak udelat ze spolecného pouzívání hracek zábavu, je zapojit deti do vytvárení spolecného prostoru pro hraní pro vsechny – je pro ne mnohem jednodussí, pokud vidí, co deláte, nez kdyz jim nekdo jen rekne, co treba delat.

Zde je nekolik tipu, jak naucit deti sdílení:

- Pred zahájením jakékoli cinnosti se jich zeptejte, které hracky jsou jejich a které patrí jiným lidem doma nebo ve skole; pomuze to udrzet porádek i pozdeji!

- Povzbuzujte je k tomu, aby zkousely nové veci tím, ze jim budete klást otázky typu: "Co si myslís, ze se stane, kdyz zkusíme toto?" nebo "Co by se stalo, kdybychom místo toho udelali toto?". To pomáhá detem ucit se prostrednictvím experimentování bez pocitu, ze jsou nuceny do neceho nového (coz muze vyvolat odpor).

Pokud díte bere hracky jen druhým, vyroste v presvedcení, ze je to v porádku. Ale pokud je od malicka ucíte, ze delení se je dulezité, potom vyrostou s presvedcením, ze je normální delit se o veci s ostatními – a pomuze jim to nalézt si více kamarádu.

Myslíme si, ze klícem k úspechu je ucit deti o sdílení jiz v raném veku, aby pochopily, co to znamená, dríve nez zacnou chodit do skolky nebo do skoly.

Je také dulezité, abychom jako rodice naucili své deti ríkat ne, kdyz je jiné díte osloví s nabídkou podelit se nebo si s nimi hrát. Nejede jen o to ríct ne, protoze se nechcete delit o své hracky; jde také o to ríct ne, kdyz je nekdo vuci vám nebo vasim vecem zlý nebo agresivní.